City Folklore

15. march 2015 at 12:14 | Lin Vixen |  Other interests
Drazí a vážení čtenáři!

Ráda bych vám představila úžasnou značku City Folklore. Jedná se o urban label, kde najdete oblečení, boty, tašky, peněženky a mnohé další. A stvořitelkou této značky není nikdo jiný než Sasanca. V pondělí 8. 12. 2014 se oficiálně otvíral i kamenný obchod v Ostravě, spojený s espresso barem CO KAFE. Toto by myslím pro úvod stačilo a nyní pojďme na rozhovor!

www.cityfolklore.com




-Kdys poprvé začla uvažovat o založení své vlastní značky?

Ono to vzniklo vlastně takhle, že mě nikdy neuspokojovalo nosit věci z normálních obchodů, nelíbily se mi a připadaly mi nezajímavé, takže jsem vždycky byla takový ten sekáčový maniak, měla jsem vždycky jasnou představu o tom, co chci a to nikde nebylo. Takže to bylo tak, že jsem si vždycky ty věci nějakým způsobem ušila, přišila, vytvořila a pak to začalo být tak, že jsem si vymýšlela takové ty věci jako kapuce, a lidem se to hrozně líbilo, a pak jsem si v jistý okamžik uvědomila, že by to bylo úplně výborné se tímhle živit, protože mě to hodně bavilo. No a tak dlouhou dobu jsem oscilovala mezi tím, jestli teda to umění, ilustrace, nebo ty hadry a pak jsem zjistila, že ty hadry jsou úplně skvělé spojení těch ilustračních věcí, že je to pro mě svobodné. Tak když jsem byla ještě ve škole, tak jsem si zkoušela věci bokem, přivydělávat si tímto, no a když jsem tak po dvou letech věděla, že jsem schopna se tím úplně hezky živit, tak jsem potom už odešla a jsem ráda, že jsem to udělala. Měla jsem to udělat mnohem dříve. (smích)

-Takže jsi schopna se touto prací plně živit?

Teď už se v podstatě živím jenom tímhle, je pravda, že sem tam píšu ještě scénáře a mám nějaké bokovky, teď jsem třeba dělala kostýmy pro jeden seriál, ale to jsou spíš takové nárazové věci, se kterými radši nepočítám. Je sice fajn, když ti přijde honorář za nějaké prodeje z knížek, ale není to ten stěžejní příjem. Jediný výdělek je tedy v tom oblečení. Vyžaduje to hodně energie, ale jde to.

-A jak dlouho tedy City Foklore funguje?

Ono se to ze začátku jmenovalo úplně jinak, Charaktera, protože jsem si ze začátku myslela, že oddělím naprosto striktně ty hadry a to umění, ale posléze jsem pochopila, že nejlepší je to fakt spojit, že lidi mají rádí, když je kolem toho ten příběh a že je to vlastně ten můj životní styl. Když jsem malovala, tak jsem k tomu svému jménu Sasanca připojovala přívlastek do City Folklore artist, protože to graffitti, celá ta scéna, patří k tomu městu, takový městský folklor. A zároveň tíhnu k takovým těm tradičník folklórním prvkům, které spojuji, nebo které se snažím spojit s takovými těmi tvrdými ilustracemi a takovými věcmi, které právě moc spojovat nejdou. Takže ten City Folklore, v téhle formě, vznikl někdy před zhruba čtyřmi lety, s tím že možná už 6 let trvá takové to živení, přiživování tím oblečením.

-Teď mi řekni, jak vlastně vzniká od návrhů nějaký ten tvůj produkt.

Víš co, v poslední době je to hodně komické, jak někdo má tu cestu takovou, že má nějaký design, pracuje na něm a tuní ho třeba dva měsíce, aby byl dokonalý. A já v té své vytíženosti to mám tak, že ,,Tak, dneska mám čtvrt hodiny na to, abych to dala!'' (smích) Ale jako to bych kecala o té čtvrt hodině. Je to o tom, že ty věci nějak spontánně vznikají, něco mě napadá, nosím to dlouho v hlavě, pak najdu chvilku abych to hodila na papír nebo do kompu, pak to zase třeba dlouho leží a pak se najde chvilka, aby se udělala nějaká přetisková úprava, vysvítilo se to a tak. Takže to vzniká třeba v těch etapách, ale je to fakt v poslední době hrozně impulzivní, že na to nemám moc času. No a jelikož to sama tisknu od A až po Z, to vzniká pod mýma rukama. Trička teda kupuju, někdy i šiju. Tisk samotný taky netrvá dlouho, dejme tomu, že designu se třeba věnuješ den, tisku se věnuješ se svícením taky den, dva. Není to náročné.

-Co bylo vlastně tvou myšlenkou při vytváření CF?

Mi šlo o to, nějakým způsobem propojit tu ulici, to umění z ulice a ty návrhy, a strašně mě vyčerpávalo to, že ty ilustrace pro ty různé časopisy musely být konkrétní, že tam bylo to zadání. Bylo to fajn, ale bylo to pro mě svazující, taky to nebylo úplně nejlépe placeno. A ve finále jsem zjistila, že ty hadry jsou výborné v tom, že si fakt nakreslíš, co chceš, práskneš si to na ty trička. Mám takovou - nevím, jak to říct - prodejní filosofii, že když se ti to líbí, tak si to kup, a když se ti to nelíbí, tak jdi prostě pryč, vůbec se o tom nemusíme bavit. (smích) Nepotřebuju řešit žádné marketingy, komu to cpát. No a ta filosofie je o tom, což se mi potvrdilo i na minulých Colours of Ostrava, ať ti lidi začnou rozpoznávat motivy z těch triček, spojovat to s ulicí. A fakt bylo úžasné, jak za mnou na Colours přišel už asi pátý člověk a ptal se mě: ,,Nemalovala jste náhodou ty věci tam v podchodě? To vypadá úplně stejně!'' Takže si začli spojovat ty věci, a to bylo to, co mě na tom začlo tak moc bavit. Pro mě jsou ty trička taková galerie. Je fakt, že lidi to chtějí nosit a dnes je to s tím uměním tak, že normální lidi do galerie nejdou, ať už z důvodu, že tomu nerozumí, nebo jim to připadá takové moc akademické, spousta věcí se kolem toho navykládá a oni tomu jakoby moc nerozumí, takže v podstatě nemají ten prostor vytvořit si svůj vlastní dojem. Myslím, že je to pro ně takový strašák, ta galerie. No a takhle, když to znají z té ulice, ať už to tam vzniká legální nebo nelegální formou, pak to vidí na těch hadrech a začnou si to spojovat, je to takové zábavné, že víš, že je to loklální. Když třeba na těch Colours si to kupovali cizinci, a poznali, že je to lokální tvorba.

-A kde teda můžeme najít tvou tvorbu na ulicích?

Ty legální plochy vlastně fungují tak, že tam něco namaluješ a za dva dny ti to někdo může přemalovat, takže abych řekla pravdu tak nemám moc přehled, kde co zůstalo nebo nezůstalo, ale zpravidla ty věci jsou vidět přes rok na odhlučňovačkách na Svinově, něco je v dolních Vítkovicích, něco je u Dolu Jindřich a spousta dalších míst. Takže je na lidech, aby chodili a objevovali, kde to je, zkoušeli hádat čí to je. A ono by to mělo i ty lidi motivovat, aby trošku víc objevovali to svoje město, protože toho schovává strašně hodně, a když nejsi líný a prošmejdíš ho, tak to najdeš.

-Je pravda, že už máš ten svůj typický styl. Vyvinul se nějak, nebo tvoříš pořád stejně?

Ono se to samozřejmě vyvíjí hodně, já jsem chtěla jít studovat malbu, takže ze začátku byly ty věci hodně malebné. Na ulici jsem vlastně začala tvořit dost pozdě, bylo mi asi nějakých 25 nebo 26, nějakých 13 let to je. Teď už jsem nějakým způsobem zformovaná a dostala jsem se k té komunitě lidí. Ten styl se pořád nějak vyvíjí, nikdy nebude stejný, to bych ani nechtěla. Je pravda, že ten silný rukopis už tam je a byť mě sem tam něco nadchne, a snažím se to stylizovat do té formy, tak nikdy to nejde úplně a vždycky se tam ten tvůj rukopis dostane. Ale samozřejmě to ovlivňují věci a takový nejsilnější impulz bych řekla, který mě v poslední době výtvarně ovlivnil, tak to byl před 3 lety přibližně projekt Secret Walls, tam byla jasná forma, černá na bílé. Černá a bílá linka, nic jiného. A tím, že jsem se tomu dost věnovala a přemýšlela o tom celý ten rok, co to probíhalo. Prostě mi to hrozně sedlo, nejsem ten trpělivý člověk, co by dovedl udělat celý komix, ale ta ilustrace v čisté, černobílé formě mi sedla, a to si myslím, že se hodně promítlo do těch děl v poslední době a zůstalo to tam. Posunulo mě to někam jinam a teď to je tam, kde to je. Uvidíme, kam se to ještě posune časem. Pořád se tam objevují ty stejné prvky, pořád je tam ta černobílá tvrdá kresba, furt se tam snažím cpát ty folklórní prvky a nějaké ty vzory, což mě prostě úplně očarovalo. A to spojení těch nespojitelných věcí ve finále mívají fajn výsledek. Nebo mi se to líbí. Jak to vnímá okolí, to mě moc nezajímá. (smích)



Fotogalerie:
imagebam.comimagebam.comimagebam.comimagebam.comimagebam.comimagebam.comimagebam.comimagebam.comimagebam.comimagebam.com

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement